Do Česka dorazil se zpožděním několika dekád trend využívat odpady jako palivo. Ne, že by to u nás neexistovalo i dříve, ale spíše se jednalo o využití energetického potenciálu některých specifických odpadů např. v cementárnách, či vysokých pecích, a spalování některých nebezpečných odpadů.

To, čím se zabývá tento příspěvek, je dostupnost a spolehlivost odpadu jako paliva pro výrobu tepla, případně elektřiny v podmínkách našeho města Písku. Je tak příspěvkem do již několik týdnů probíhající někdy dosti emociálně vyhrocené diskuse o vybudování a provozování Zařízení k Energetické Využití Odpadu (ZEVO), které je v podstatě sofistikovanější verzí prachobyčejné spalovny odpadů. To, že někdy jedno a totéž nazývá rozdílně není nic divného. Ona totiž hranice mezi ošklivou spalovnou a hezkým ZEVO je obtížně definovatelná. Je tím výhřevnost či hořlavost spalovaného odpadu? Je tím schopnost odpadu hořet samostatně bez podpory jiných paliv (obvykle zemního plynu či topného oleje)? Je tím energetická účinnost celého technologického celku? Otázek hodně, odpovědí málo.

Jednou z takovýchto otázek je i to, jestli máme či budeme mí dost paliva (odpadu) pro provoz píseckého ZEVO.

V současné době se na naši píseckou skládku komunálního odpadu ve Vydlabech u Smrkovic ukládá cca 24 tisíc tun Směsného Komunálního Odpadu (SKO = nevytříděný odpad z černých popelnic) za rok. Z toho je 21 tisíc tun odpadu spalitelného (s určitým energetickým potenciálem, který ale přesně neznáme a pouze jej odhadujeme, tudíž nevíme, jestli a jak bude hořet) a zbytek 3 000 tun odpadu, který není nositelem žádného energetického potenciálu (nehoří), ale je součástí SKO. Dále je to pak cca 6 000 tun inertního odpadu (sutě, zemina atd.), který je dále využitelný a je ukládán a zpracováván samostatně. Vedle toho projde dotřiďovací linkou na Vydlabech cca 3,5 tisíce tun papíru a plastů z modrých a žlutých kontejnerů, který dále směřuje k materiálovému využití, a tedy na skládce nekončí. Sklo ze zelených kontejnerů na Vydlaby nejde, a bioodpad ze hnědých popelnic a kontejnerů jde přímo na kompostárnu a na skládku se z něho dostane jenom vytříděné minimum, nevhodné k využití do kompostu.

Takže to by byla současná reálná podoba materiálových toků odpadu v Písku (samozřejmě s příspěvkem Strakonic a spádových obcí obou měst). Nic nám ale nebrání začít se starat pouze o ten „náš“ odpad. Každá obec je zodpovědná pouze za odpad vznikající na území obce. V tom případě by se jednalo pouze o „našich“ cca 9 tisíc tun SKO za rok. Což je samozřejmě řešitelné i zcela jinak než spalováním v Písku. Ale o tom jindy.

V Memorandu obcí a Memorandu svozových společností z minulého roku (viz následující tabulka) jsou zakotveny závazky (nebo spíše přísliby), kolik by kdo dodával „paliva“ do budoucího ZEVO, pro které Studie proveditelnosti z roku 2021 definovala optimální kapacitu 50 tisíc tun SKO za rok (porovnávaly se varianty 20, 30 a 50 kt). To, že součet SKO z Písku a Strakonic a jejich svozových společností dává podle těchto memorand v součtu méně, než je současné celkové množství SKO ukládaného na skládku je dáno tím, že sem přiváží svůj odpad i jiní původci. Takže v tom chybu nehledejme. Chyba není ani v tom, že množství veškerého SKO dle memorand je vyšší než plánovaná kapacita. Pracuje se totiž stále pouze s přibližnými odhady, nikoli s něčím, co by bylo možné garantovat (kvantitativně, ani kvalitativně).

Zákon zachování hmoty je ale neúprosný, takže spálením tohoto množství odpadu, ať již veškerého dle memorand, nebo „pouze“ 50 tisíc tun dle Studie proveditelnosti se ho zcela nezbavíme. Vznikne určité množství druhotných odpadů. Když vsadíme na tuto studii, tak po spálení 50 tisíc tun SKO (odhadovaná objemová hmotnost cca 600 kg/m³) zatím neznámého množství podpůrného paliva (zemního plynu nebo topného oleje) nám zůstane z původního množství cca 25 % škváry (tj. cca 12 500 tun) a cca 5 % popílku (tj. cca 2 500 tun).

Škváru (objemová hmotnost cca 2 500 kg/m³) snad bude možné ukládat na skládku Vydlaby. Popílek ale jako nebezpečný odpad bude nutné uložit na skládku nebezpečného odpadu – samozřejmě za úhradu (Vodňany, Strakonice). Do ovzduší budou dále vypuštěny emise (spaliny). Což bude asi tím největším problémem, protože toto relativně velké množství emisí (v řádu milionů m³ ročně) bude nositelem celé řady škodlivin (včetně těch toxických a karcinogenních), které se budou ve formě imisí deponovat v oblasti jejich spadu a stanou se tak součástí koloběhu látek v životním prostředí a potravních řetězcích. Ale to je daň za pokrok a naše pohodlí. Nebo tomu tak být nemusí?

Ne na mém dvorečku…

Potichu a obezřetně se tento záměr výstavby a provozu píseckého ZEVO připravuje zhruba od roku 2019, veřejnost se o tom dozvídá ale až nyní. Proč zbytečně vyvolávat paniku, že? Tím spíše před volbami (jakýmikoli). Ono ani si to dávat do volebních programů nevypadá moc hezky. Se syndromem NIMBY (Not In My Bach Yard – „ne na mém dvorečku“) se budeme setkávat u větších a závažnějších záměrů vždy. Debata s veřejností v městské knihovně 18. ledna 2023 nastolila více otázek, než kolik jich zodpověděla. Navíc se představitelé staronového vedení města tváří tajuplně jako hrad v Karpatech a nechtějí poskytnout zásadnější informace ani zastupitelům (ale asi jenom některým?!). Takže i to vzbuzuje další pochybnosti.

Na první pohled se ZEVO jeví jako elegantní zabití dvou much jednou ranou. Zbavení se obtížného odpadu a nalezení zdroje energie namísto dosluhujícího uhelného kotle v písecké teplárně. Každé řešení jakéhokoli problému, který bychom v tomto případě mohli nazvat jako „kam s ním a co s ním?“ má svá pozitiva i negativa. Co ale není příliš jasné je udržitelnosti tohoto řešení v závislosti na dostupnosti paliva (a to především plynulé), či naopak jeho přebytku a parametrech důležitých pro energetické využití.

Pro každý kotel, ať již spaluje cokoli, je důležitý kontinuální a dostatečný přísun paliva. V případě, že se něco zadrhne, tak nezbytná rezervní zásoba. Uhlí máme uloženo na skládce, stejně tak biomasu, topné oleje máme v nádržích a plyn by za běžných situací měl plynule přitékat potrubím. Jak to ale je a bude s palivem ve formě komunálního odpadu? Vozy, které odpad přiváží, jej sklopí do betonových bunkrů, odkud se kontinuálně přesouvá k hořákům v kotli. A jelikož jeden z Murphyho zákonů říká: „co se může stát, se stane“, jiný zas „co se může pokazit, se pokazí“, takže rozhodně nemůžeme vyloučit následující situace:

• Nějak výrazněji klesne množství paliva (odpadu) oproti plánovanému množství na které je ZEVO navrženo a postaveno. Nutno poznamenat, že produkce škodlivin (i těch toxických a karcinogenních) roste při změnách oproti optimálnímu režimu spalování (při spouštění ZEVO, při jeho odstavování, při jakýchkoli výkyvech ovlivňujících teploty ve spalovacím prostoru atd.). Ta trocha paliva v bunkrech se brzy spotřebujeme a co pak? Začneme ZEVO utlumovat či dokonce odstavovat? Nebo si nárazově vypomůžeme odpadem uloženým na skládce Vydlaby (což zákon neumožňuje)?
• Nelze ani podceňovat společenské a legislativně prosazované trendy v odpadovém hospodářství, kterými je důraz na snižování objemu odpadů, jeho recyklaci a materiálové využití. Ruku v ruce s ekonomickou, materiálovou a energetickou krizí, by toto mělo logicky vést k tomu, že v memorandech zakotvená množství SKO nebudou logicky dosažena a pro udržení provozu ZEVO v projektovaných a realizovaných parametrech bude nutné tyto „výpadky“ nahradit jinými zdroji – odpadem z větší spádové oblasti, nebo vyšším podílem podpůrného paliva (plyn, olej), resp. obojím. Svoji roli také sehraje snižující se výhřevnost SKO daná právě oním vyšším důrazem na recyklaci a materiálové využití (nebude-li odpad alias palivo dodávané do ZEVO „cinknut“ uměle navyšovaným podílem spalitelných složek zvyšujících jeho výhřevnost).

• Opačná situace. Přísun paliva překročí schopnost ZEVO jej zpracovávat, zaplní se skladovací bunkry a pak nastane opravdu ono „kam s ním“. Přestaneme odpad odebírat a pošleme plné vozy s jejich obsahem „domů“? Nebo jej dočasně přesměrujeme na skládku Vydlaby? Nebo jinam? Nikdo neví.
• S tím souvisí další možná krizová situace. V důsledku masivní propagace a tlaku (včetně dotací) na OZE (obnovitelný zdroj energie), lze předpokládat, že se dříve či později budeme v letních měsících dostávat do situací, kdy bude přebytek elektřiny z FVE (solárních elektráren), a tudíž výkupní cena dramaticky klesne. Z důvodů „zelené ideologie“ bude ale nutné tuto elektřinu do sítě odebírat a nějak případně i dotovat, aby to nepoškozovalo právě tuto „ideologii“. V tom okamžiku bude ale elektřina ze Zařízení EVO zcela nadbytečná a nepotřebná. A v letním období bude teplo potřeba pouze na ohřev teplé užitkové vody, pouze kvůli tomu ale asi ZEVO v provozu nemůže být (technologicky nelze), a pro elektřinu nebude odběr v místě a nebude možné jí násilně pumpovat do distribuční soustavy. Logicky tedy budou nastávat situace, kdy bude zapotřebí ZEVO odstavit nejen kvůli údržbě, plánovaným opravám, či haváriím, ale i proto, že pro generované teplo či elektřinu nebude odbyt. Produkce odpadů se ale nezastaví (v letním období naopak většinou narůstá). Co tedy pak s ním, než se zase hořáky v kotli rozhoří? A máme tu problém obdobný tomu předchozímu.
• U každého jiného paliva, než je odpad je relativně přesně stanovitelná jeho potřeba, protože jsou známy jeho příslušné parametry. Navíc nejsou zas tak velké problémy vyrovnávat disproporce mezi dodávku a spotřebou. U odpadu jako paliva je ale více neznámých faktorů – výhřevnost a spolehlivost a množství dodávky, ale i cena. Ono totiž s ohledem na to, že se jedná o relativně omezený zdroj, může postupně docházet k trendu změny postoje k odpadu – palivu na straně jeho producentů. Na obtížný odpad, kterého se nejprve rádi zbaví, mohou začít pohlížet jako na žádané palivo, které někdo jiný potřebuje. A v tom může být ukryto další riziko této cesty, které by nebylo dobré podcenit.

Tyto řádky nevznikly vůbec jako revolta proti ZEVO, pouze upozorňují na možná budoucí provozní úskalí, která v současné euforii z tohoto záměru, kterým by se město Písek mohlo široko-daleko výrazně zviditelnit, se možná tak trochu opomíjí. Těch může být (a je) samozřejmě celá řada. Má-li ZEVO po technologické stránce fungovat, musí být co do jeho kotle přikládat. A když by toho bylo víc než ZEVO spolyká, musí to být kam dát. Samozřejmě je to celá řada dalších kvalitativních a ekonomických aspektů, které ponechme zatím stranou. Text je ale i reakcí na to, že se zatím na tento projekt uplatňuje striktně ono páně Plzákovo: „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Možná ale výlet do ZEVO Plzeň Chotíkov připravovaný společností ZEVO Písek s.r.o. pro zájemce z řad veřejnosti přivodí určité prozření. Jistota (i ta negativní) je vždy lepší než mlhavá nejistota.