V minulém textu jsme se zabývali Nerudovskou otázkou, co s komunálním odpadem v Písku a pokusili se popsat tři základní možnosti – varianty. Pokračování ve skládkování, odvoz do jiného ZEVO a spálení ve vlastním ZEVO. Ke každé z výše uvedených variant ale musíme započítat ještě něco:
Ať již se s komunálním odpadem stane cokoli, potichu se v Písku připravil další projekt, a to na vybudování a provoz Recyklační linky na stavební a dřevní odpad v areálu Vydlaby. Do ní bude ročně sváženo z širokého okolí cca 30 tisíc tun stavebního a dřevního odpadu, který zde bude drcen a tříděn podle frakcí a použitelnosti. Cca 2/3 ho pak bude převáženo jinam, a to po stávajících komunikacích, včetně průjezdu Smrkovicemi a okolo nich.
V nejnepříznivější variantě (ZEVO + recyklační linka) tak Smrkovicemi a okolím projde ročně cca 100 000 tun různého odpadu (a to do toho není započtena biomasa dopravována na teplárnu pro kotel K13).
Když bychom opravdu velmi zjednodušeně uvažovali, že každé z vozidel poveze na korbě cca 5 tun materiálu (SKO, škvára, popílek, stavební suť, dřevní odpad) a to pouze jedním směrem, máme tu průjezd 40 tisíc nákladních vozidel ročně (při pětidenním pracovním týdnu 800 týdně, resp, 160 denně). Takže to je ten nejhorší scénář. Naopak ten nejlepší, při stoprocentním vytížením vozidel oběma směry by znamenal 20 tisíc vozidel ročně, 400 týdně, 80 denně. Reálná situace bude ale asi někde mezi, takž 30 000 vozidel ročně, 600 týdně, 120 denně (opět bez započtení dopravy biomasy na teplárnu). A teď si představte, že bydlíte v blízkosti přepravní trasy. Vábná představa, že?
Proces přípravy záměru Recyklační linky je tak trochu obdobný s procesem přípravy záměru ZEVO. Určitě si tyto dva záměry zaslouží pozornost a dostatek prostoru k tomu, abychom si dokázali sdělit a vstřebat všechny relevantní informace o nich a dokázali si patřičně uvědomit všechny dopady v případě jejich realizace (ale i pro případě jejich nerealizace anebo něčeho na půl cesty). Zatím to ale vypadá, že se jedná o dvě siamská dvojčata, která se ale tváří, že spolu nikterak nesouvisí.
Něco na závěr k odpadovému hospodářství:
- Máme-li se skutečně zodpovědně postavit k problematice nakládání s odpadem (především tím komunálním), nesmíme se zdráhat objektivně a poctivě posoudit a vyhodnotit všechny tyto tři základní varianty. Prosazovat „apriori“ pouze jednu z nich je buď zaslepenost, strkání hlavy do písku (nebo do Písku?), či jakási zainteresovanost na jednom z konkrétních řešení. Je nutné každou z možných variant rozebrat právně, technologicky, ekonomicky, environmentálně, ale i pocitově a s plnou odpovědností nejen k sobě, ale i vůči veřejnosti a dalším generacím. A to veřejně, nikoli za zavřenými dveřmi, jako se to děje doposud.
- Smrkovice byly kdysi malebnou vsí mezi rybníky v údolí a lesy pokrývajícími svahy a temeno nízké pahorkatiny. Pak se tato obec dostala do sevření teplárny a skládky komunálních odpadů. A nyní se má tato smyčka utáhnout ještě více spalovnou využívající energetický potenciál odpadů ZEVO a recyklační linkou na stavební a dřevní odpad. Je to ještě únosné? Pro někoho možná ano. Pro někoho možná ne.
- Jak současné nakládání s odpady, tak i jakoukoli jeho budoucí podobu nejvíce doposud pociťovali a budou i nadále pociťovat obyvatelé a vlastníci nemovitostí ve Smrkovicích a okolí. Proto je nutné uvést do života konkrétní kompenzace za tuto dosavadní, ale i případnou budoucí újmu. V případě ZEVO se „okruh dosavadních postižených“ výrazně rozšíří. To platí i pro případ nové recyklační linky.
Něco na závěr k tepelnému hospodářství:
- Reakce na článek Ing. Milana Kajtmana „Teplo v Písku není problém, spalovna odpadů není řešením“, který vyšel v PP dne 15.2.2023 (reakce o týden déle) nebyla zrovna šťastná. Jednak zavádějícím tvrzením o zákazu skládkování, nepochopením procesů, které probíhají v bioplynové stanici (nejedná se o žádné spalování biomasy) a zatvrzelým odmítáním „cizího“ tepla. Nic, co se vyprodukuje na území města přece není „cizí“. Ono nakonec i většina odpadu dováženého do spalovny bude přece „cizí“. Tak jakou to má logiku rozlišovat na moje a cizí?
- Máme-li se ale také zodpovědně postavit k efektivnímu a environmentálně optimálnímu fungování centrálního zásobování teplem CZT v Písku, nesmíme „apriori“ odmítat i „cizí“ zdroje tepla. Jako tomu bylo v minulosti např. s teplem z biomasové kotelny společnosti Komterm v Jitexu. Nebo jako je tomu poněkud skrytě v případě tepla z bioplynové stanice v průmyslové zóně, o zdrojích odpadního tepla z některých dalších průmyslových provozů nemluvě. Samostatnou otázkou je pak i využití tepla z odpadních vod, které protékají čistírnou odpadních vod ČOV.
- V případě možného využití odpadního tepla z ČOV odpadají argumenty, že je to „cizí“ zdroj. ČOV je v nepřetržitém provozu již od 70. let 20. století, tj. cca 50 let. Vzhledem ke končícímu integrovanému povolení na vypouštění odpadních vod v roce 2027 musí projít do té doby zásádní modernizací (v podstatě vybudování nového zařízení v areálu starého bez přerušení provozu). Asi bychom měli tlačit více na tento projekt než na některé další. Bez fungující ČOV se život v Písku zastaví.
- Množství odpadních vod OV přitékajících na ČOV je cca 150 l/s (tj. cca 550 m3/den, cca 200.000 m3/rok). Z těchto OV se odstraní ročně cca 3 500 tun kalu v sušině. Na ČOV se realizuje pilotní projekt energetického využití kalů (zatím ne moc úspěšně). Takže určitě bychom měli alespoň přemýšlet, jak využit odpadní teplo z teplejší odpadní vody, která v takovémto enormním množství přitéká za ČOV, a jak využít energii ze spalování čistírenských kalů. A jak toto integrovat jako další zdroje do systému CZT.
- A nevzniká nám také nějaké odpadní teplo z chlazení na zimním stadionu? Určitě bychom našli i další zdroje, když bychom ale chtěli.
Ale neradujte se, ještě úplně nekončíme. Musíme se přece ještě chvilku zastavit jak u ZEVO, tak u Recyklační linky na stavební a dřevní odpad. Když už se něco nakousne, je zapotřebí to dokončit. Takže příště… A neposuzujte naše myšlenky a nápady přísně – nejsme profesionálové, nemáme pod sebou pracovníky, které bychom mohli úkolovat, a neděláme to za peníze (ani nepobíráme žádné provize), ale z pocitu zodpovědnosti. Zodpovědnosti za sebe, za spoluobčany, za naše děti, za děti našich dětí…